Tábor 2001

Široká Niva 2001 - jak to začalo

   Z tohoto roku nemáme žádné fotografie. Inu, digitální fotografie byla v plenkách a těch několik digitálních foťáků, které se v té době používaly, byly nevalné kvality, zato hodně valné ceny. Koneckonců i na tábor 2002 (kovbojský), jsem si digitál půjčil.

   Přesto to byl roky významný už tím, že se pořádal takříkajíc nultý žulovský tábor. Tedy, zda to byl, či nebyl tábor, dávám milému čtenáři k posouzení. Ovšem na táboře v Široké Nivě jsme byli, děti tam byly také, tedy i ze Žulové. Byl to tábor řekněme rodinný.

   Toho roku ještě oddíl v Žulové neexistoval a mne a Káju oslovili , abychom zaplnili náhle uvolněný termín, turnus na táboře. Vzhledem k tomu, že nám to řekli někdy na jaře, neměli jsme ani organizaci, pod kterou by bylo možno tábor pořádat a vlastně ani děti, které by celoročně docházely do oddílu, nebrali jsme ze Žulové žádné děti, kromě našich vlastních. Ale jeli jsme. Jelo nás několik rodin z Ostravy a naše rodina. Každý den vařila jiná rodina, program zcela podléhal improvizaci, budíčku a večerky nemaje. Vlastně jsem si kdysi takový tábor vždy přál zažít. Bez dětí, bez nervů, bez honění termínů denního režimu a bez úmorných večerních porad. Byl to prostě jen čas, který nám umožnil nasát po několika dlouhých letech zpět tu táborovou atmosféru a zapřemýšlet, jestli by nemělo smysl ten prázdný táborový prostor opravdu zaplnit. Což se také v příštím roku stalo.

   Závěrem bych chtěl poděkovat Pavlovi Gajdošovi, jehož oběd budu mít dlouho v paměti. Jeho odkaz dalším generacím kuchařů zní asi takto:

    Kolínka se vaří úplně nakonec, nikoli po ránu (tedy neplatí pořadí od nejjednoduššího ke složitějšímu)
    Párek není dobré důkladně provařit, aby se zlikvidovaly případné choroboplodné zárodky
    Špenát je vhodné po zahuštění míchat

                                                                                                     Milan